Když nejde Mohamed k Horovi,

líný je udělat krok.

Té jeho lyrice nehoví,

vadí mu Hladový rok.

Tak básník proroka navštíví,

o patro seběhne shora.

„Vítej mi, básníku snaživý.

Chtěl bych být chlap jak Hora!“

 


   

Na jeden zátah ve slunečním žáru

šejch ibn Daud přejel přes Saharu.

Vynadal řidiči Rolls - Royce,

facku mu dal - ta sedla!

S omluvou slušnou spokoj se,

poprosil chudáka Hedla.

 


 

Zhmoždil si druid kotník poblíž kromlechu,

pustil otep jmelí, padnul do mechu.

Zkusil vstát a zachytil se stromku,

mocným hlasem zaklel:„U sta Hromků!“.

 


 

Kde byste prožili hezkou chvíli?

Tu otázku jsme položili

v anketě celkem třistakrát.

Jevíčko, Londýn, Cařihrad.

Jen zvrhlík děl břitce:

„U HELENKY V ŘITCE!“.

 


   

Roztržitě swingujíce

na půl huby chvalozpěvy

před oltářem stává řídce,

co je bázeň asi neví.

Vysloveně halabala

oslavuje Hála Baala.

 


 

Uprchlík na ptačím stromě -

znám zpaměti, přiznávám skromně.

Konec, ten nejvíc mám ráda,

Když Harrison Ford z větve padá.

 


 

Hlavouni z NASA chmuří líc.

Harant z Polžic a bez družic?!?

 


 

Na tržišti v Limě zbili Hanzelku,

Zikmund jich pár taky stačil schytat.

Do rukávu otřel z nosu rumělku

a pak začal přežalostně vzlykat.

Neplač, chlape, na mou věru,

ať jsi bit, jen když jsme v Peru.

 


 

Příběh mu vyšel v mnoha jazycích,

ty knihy srovnal hezky v policích.

Ženám šeptá:Pojď na chvilku.

Mám doma sbírku Motýlků.

 


   

U první dámy šansonu zazvonil večer mim.

Očima hledal koupelnu a hnal se ke dveřím.

Pak Hana pěla do dálky:

Mám vanu plnou Fialky.

 


 

Navážel se John Lee Hooker do syna,

proč že s blues si diletantsky začíná.

Piano, kytara, foukačka,

z nich smutek černej chlap vymačká.

Oh, boy!

Hoboj???

 


 

Ty luzné dojmy z dálek!

Od mnichů náramek.

Kalkata, Bombaj, Dillí,

stavby si oblíbili -

Hálek Taj Mahálek

a Šrámek ašrámek.

 


 

Dalajlámovi lámu dalamánky,

když na mě volá: Harrere!

Modlicí mlýnky čistím od strouhanky,

do Lhasy běhám se sběrem.

Sedm let jsem u vás sloužil,

ach, sedm let v Tibetu.

Vízum jsem si neprodloužil,

už jen klášter zametu.

 


     

Milenec Marguerite Duras

často má strhaný výraz.

Není zatím tak otrlý,

jak šamstr lady Chatterlay.

Moc se s ní páral, teď jí jednu vrazí,

přejde do knihy Milenci a vrazi.

 


 

Ve stálém strachu Chetité

ryli své klíny složité

do malých destiček v naději,

že nezjeví se zde později

ten hrozný Bedřich z Evropy,

který to písmo pochopí

 


 

„Jak bylo v disentu?“ zpovídám Hutku.

Mizerně dočista. Ach, ty můj smutku.

Pili jsme z nouze v oněch dnech

s Třešňákem jabčák po litrech.

 


 

Už černí myslivci odtáhli z údolí,

zazněly povely, polnice hlaholí.

Viktorka zmatená pobíhá po lese,

půl na půl šílenství a těžká deprese.

Vyhledej, nešťastná, hraběte Václava,

bláznivá holka prý od něj blues dostává.

 


 

Chodil jsem s Hankou. Smutno ze vzpomínek.

Dostaveníčka. Vůně konvalinek.

S Hankou jsem býval, láska, to je balzám,

než počal šířit rukopisů falza.

 


   

Chtěl bych chtivě zbavit krajek

náruživou Salmu Hayek.

Místo toho z tepláků

svlékám Božku Nováků.

 


 

Když Bedřich Hrozný rozluštil konečně

tajemné písmo záhadného vzkazu,

nadávku jadrnou vyslovil úsečně

a tupě zíral do zdi bez výrazu.

Text podivnější, nežli se zdál předtím:

Vyluxuj, nakup, uvař, vynes smetí.

 


 

Postavil Herrmann Martina Žemlu

na Rudé náměstí poblíže Kremlu.

Dívej se, moulo, kolem –neciv na ten chrám.

A to jsi skuhral, že máš vyjedený krám!

 


 

Victor Hugo před Notre Dame děsem zkamení,

Quasimodo kulhá kolem v ženském odění.

Do klobouku sous mi dejte, Bůh vás odmění.

Poslední mám, pane, dneska totiž zvonění…

 


 

S Thomasem Hardym neblahé judo.

Zlomíš mi ruku, přestaň ty zrůdo!

Dlouho naživu nezůstanu,

má černý pás a sedm danů.

Jediný, s kým se bojí změřit sílu,

je jistý Tess z D´Aubrevillů.

Fair play se, Hardy, vyplácí.

S úctou Laurel /a lesáci/.

 


 

Proč se Martin Hilský

neučil svahilsky?

Tvořil by lehce z alexandrínů

obraz života mouřenínů.

 


 

Alfa, Beta, Gama, Jota,

Už mohu číst Herodota.

Delta. Kappa, Ró a Pí,

Stejně houby pochopím.

 


 

Raněný slepotou, Huxley u očaře

na předpis žádal rázně o ohaře.

Jeden pes slepecký – zatím jenom štěně.

Po jídle berte, prosím, 3x denně.

 


   

Hammete vstávej! Čas jít do drsné školy.

Svačinu vezmi a pouzdro na pistoli.

Netrop už nezdobu s tím Chandlerovic grázlem.

Ať dialog má spád. Nech dobro vyhrát nad zlem.

 


 

Ted čtyři kapitáni neste Hamleta!

Je tady někdo s touto hodností?

Korkorán, Nemo, Exner, Kloss?

No že jste tady. To je dost!

Odneste prince pěkně v tichosti,

vždyť už tu, chudák, leží od léta.

Již silně zetlel, páchne, marná sláva.

Maryša s Franckem o něj zakopává.

 


 

Penelopiny děti tuze rády čtou si před spaním z Illiady.

Maminko, dobré zvěsti, Řekům přeje štěstí.

Hezky jim čas utíká.

Táta staví koníka.

 


 

Ve městě jménem Jokohama

lovkyně perel na 3 – AMA

proklíná osud: Budha s náma!

Hrabal se v moři potápí ladně,

prý zkouší najít perličky na dně.

 


 

Sir Joseph otřel šaršoun zkrvavený.

Drak mrtev, princezno,teď má je ruka tvá.

Uťaté hlavy v trávě vystaveny,

poslední zdá se hlava XXII.

 


 

Hopsus canis per avena,

mysliveckou latinou zkouším psáti k večeru.

Kdyby na mne Heine přišel,

vzal by na mne sekeru.

 


 

Nathánku, synáčku maličký,

to není šarlatové znamení,

co ukazuješ na svém rameni.

Dostal jsi zkrátka spalničky.

 


 

S Poldíkem Rumařem pil v baru Víťa Hálků.

Po každém panáku si dali minerálku.

Alkohol bourá zábrany a hřeje,

posléze mění barvu obličeje.

Barman jim někdy po desáté sklence

zazpíval píseň oblíbenou tence:

„Zelení gayové, bývali jste vy moje,

bývali jste kšeftu mého potěšením“.

 


 

Třínohé tele z chléva velikým obloukem letělo.

Divný porod. To by se zvěrolékaři stávati nemělo.

 


 

Věšel mi hejly na nos a nebyl k zastavení.

Dokola stáčel řeč na kola.

Účinný lék chválil z Motola.

Letiště popsal. S hotelem srovnal motiv přetížení.

 


 

Karkulka s výslužkou údivem zamrká..

Pokaždé, když tu jde, narazí na vlka.

Bývají obecní, tenhle je stepní.

Nech mi můj košíček, hezky si dřepni.

Neškleb se potvoro, hajný nůž nese.

Břicho ti rozpáře, vyskočí Hesse.

 


   

Papá Hemingwayi, tahle by vás chtěla.

Těší mě, říkej mi mulatka Gabriela.

Oblá jak zelené pahorky africké.

Trochu ji potěšit zdá se mi nadlidské.

Divoká jako tornádo. Já mizím. Sbohem, Amado!

 


 

Přikryjte na zimu Nazima slámou.

Turci se mrazem prý ničí a lámou.

Ať občas někdo z něj sníh zlehka odmete.

On se vám odvděčí. Je to tak, Hikmete?

 


 

Polarograf do tmy noci matné světlo ještě dští.

Dědeček čte vnučce z knížky Zvířátka a Heyrovští.

 


 

Před Rudolfínem v mrazu Lidušky.

Kapesníčky si chrání průdušky.

Od orchestru až po kutálku,

měl jsi pravdu, milý Hálku,

čekají v jednom kuse

na svého muzikuse.

 


 

Když zrovna deště nezuří,

pomalu, rychlostí lemuří,

v dvoukolkách sjíždějí z podhůří

Ben Huři.

Seno pro koně za tuřín

vymění, pak se zachmuří.

Trudná pouť zpátky k podhůří,

Ben Huři!

 


 

Petrolejové lampy, dřív než zhasnou, čadí.

Neviditelný zcela slyšitelně řádí.

Z temnoty, Jardo, vykřič svoje splíny.

HErnajs, LIdi, MArno DOufat Elektřiny!

 


 

Dej tu ruku Holečku

ihned z mého zadečku!

Špatně to snáším,

řeknu to Našim.

 


 

Taťuldo můj, z dřeva rytý, svět poznávám jinačí.

Hendrix hraje zuby sólo, než se The Who uráčí.

 

Věk Vodnáře užijem si, na to vsadím dřeváky,

dám si jointa, bulvy valím na folkové zpěváky.

 

Na kraťasy vyšil jsem si sluníčka a kytičky,

z Woodstocku tě, táto, zdraví Hurvínek a máničky.