Z ochozu postrčil na sklonku večera

jakýsi pobuda Johana Keplera.

Naděje lidem kmitla přes tvář.

Něco si přejte, padá hvězdář.

Inspiruji se v manželově díle,

nádobí myje mi zelená Miele.

Dnes přespí Paul v přístěnku.

Ztratil někde kleečenku.

Mikulášovy patálie mne vždycky rozveselí.

Venku je pošmourno a já si čtu den celý.

Upiju čaj a kousnu do perníku.

Kde jsme to přestali, můj milý Koperníku?

U Temže točíme film o třech mužích,

komáří bestie přisáté v kůži.

Povídám skriptce:Enormně

žerou mě, klapko, žerou mě!

Tak nám zabili krtečka, paní Millerová.

Po vašem muži jdou, tak ať se někam schová.

Pro děti kreslit, jedna strana mince.

Disney si na něj najal Ukrajince.

Vylekaný klučina se v koutě třídy krčí.

Zas na hanbě místo her a písniček.

Z kantorovy rákosky má hrůzu Kuba Krčín,

u bačkůrky opět nový rybníček.

Jaruna ometla kremační pec,

Dáša klopýtla o věnec.

Blažena leští katafalky,

vtom na ně Eva houkne z dálky:

Čas na něco do žaludku,

přítelkyně z domu smutku.

Aréna v cirku je poseta těly,

s kohoutím chocholem poslední smělý

k císaři skanduje zlobně a najust:

August, august, august...

Miluji střídmé Křesťany, ty boží fanfaróny!

Rudolf se cpe pohankou a píše fejetony.

Robert si s hříchem obžerství nedělá těžkou hlavu.

Pokorně souká do sebe svou dnešní druhou trávu.

Pověz mi, Ivane Klímo,

na rovinu a přímo,

budou z nás milenci na jednu noc,

nebo i to už je na tebe moc?

Jaromíře radost v oku stěží ještě zakmitne.

Na koberci hnůj a všude prázdné láhve od žitné.

Rozstřílená knihovnička, paklík karet, staré sedlo.

Tohle léto s kovbojem se zatraceně nevyvedlo.

V džungli půjčovat knihy - holý nerozum.

„Jsme jedné krve ty i já“, říká čtenářům.

Psát stále upomínky nebaví Rudyarda,

natožpak paperback mámit z leoparda.

Páter noster, pytel koster,

samé nezbytné věci.

Jeden klaun a tucet monster,

vracející se předci.

Osvícená půle temná,

v Salemu jen krev a bláto.

Vem mě s sebou do tajemna,

no tak, Stephene, jdeme na TO.

Kyklop smutně vrátil knihu zpátky na poličku,

utřel slzu lítostivou, slzu na svém víčku.

Hovořit se nedá o tom, že se mi to líbí.

Lobsang prý má třetí oko a mě jedno chybí.

Až mi budou zvonit hrana v místním kostelíčku,

až u očí ženám zvlhnou cípy kapesníčků,

pak nastane pravá chvíle pro poslední hříčku,

u hrobu chci čtyři plačky a jednoho Křičku.

Dřív, než bude po sezóně,

nepotkáš mě bez udic.

Kapry chytám u Třeboně,

karásky zas u Lvovic.

Postavil Kožík rotu

z největších Pierotů.

Dva metry, plece jak kredence,

v intencích ženevské konvence.

Válčili mimicky naprostým tichem.

Nepřítel umíral přemožen smíchem.

V odborných kruzích vzbudila zájem fúze

Ezopa s Faulknerem.

Sdružení zove se „BAJKY & BÁJE“,

Krylov je tichým partnerem.

Párek statných elefantů

čte si Švejka v restaurantu.

Rázem údivem oba vyhrkli:

On je náš člověk, vidíš? To chce kly!

Kluci jezovitský,

to mě baví vždycky

u ohýnku z knih si opéct uzenku.

Přilož Koniáši,

soumrak už se snáší,

bez knih bychom zmrzli, holenku.

Budeme spát ve stanu,

máme khaki sutanu,

on se klášter taky občas přejí.

Zapějme si dokola,

než nás znectí Šotola,

tu naši - Dolorosa na kolejích.

Mlátil Kaplický vztekle do Plicky.

Kladivo bylo na čarodějky.

Mlátil s ním do Plicky i jeho leicy.

Ještěže zloba prudká

nechala žít mistra Sudka.

Kain, Zweig, Dreiser

To rozpočítávadlo není.

Prostě se sešli na pár slov o umění.

Kain svíral těžký kyj stydlivě za zády,

Ábela není už, teď se však vyřádí.

Pane Karafiáte, oblečte se.

Lépe než v bordelu bývá v lese.

Šampaňské v kbelíku, slečinek hloučky.

Chytil jste…jak to říct, takové broučky.

Poslechni Kene Kesey,

ty žádný Armstrong nejsi.

Máš bicykl tak upraven,

že motor žene pedály.

Slyšíš hlas jury zpovzdálí:

Vyhoďme ho z kola ven!

Elia a vlčák stejnojmenný,

udělali si tichou dohodu.

Ty nalovíš, chci mrazák naplněný,

nájem a otop z mého důchodu.

Kafka s Maxem Brodem

brouzdali se brodem.

Klobouk v čele, mokrý plášť,

brouzdali se každý zvlášť.

Pravil Franz: Ja, Wurst und Brot.

Pátek – toť den pro pochod.

Kukulín, holič v kraji jediný,

do Vrby hučel v době svačiny.

Slíbils mi hostinu, tak splň to přece.

Vytáhni konečně Madlenku z Pece.

Šrámkovi ještě měsíc visí vysoko nad řekou

a kohout řve, do dobré písně má to daleko.

Nechtěj, abych tak časně ráno z vyhřátých peřin lez´,

jinak bys mohl skončit tam, kde zakopán je pes.

Zuřivě hrabe se Fibich

v hromadě vnitřností rybích.

Říkala Krásnohorská-

připluje škuner z Norska.

Ty, Zdeňku, hledej v té bárce,

já ti dám libreto k Šárce...

Netřeba žádat Sabiny,

on nesnáší pach rybiny.

Touhou se dme mi koš hrudní.

Umyj se u Blodka v studni.

Přijď ke mně potmě a potichu,

po hříchu lačná jsem, Fibichu.

Oftalmologové, prosím, zklidněte se,

jinak pan Olbracht projev nepřednese.

Ten referát je prý výsostně fundovaný,

něco o smutných očích jisté slečny Hany.

Stůj noho, posvátná tady je ložnice.

Kollár se potěšil v náručí svůdnice.

Vzpomínka na tu noc. Jak by ji prožil včera.

Co vlastně zbylo mu z té slávy? Dcera.

8 a 1/2 míle do konce silnice.

Fellini, podívej, něco ti říci chce

ten štramák u cesty. Sklapni, Giulietto!

To je Jack K., co roztlouká tam beton.

Jestli chceš, můžem vysednout

a sledovat ho "on the Road".

V labyrintu světa nedělej, Honzo, haura!

Ráj srdce nenajdeš, spíš potkáš Minotaura.

Tvoje řeč kantorům zajisté lahodí,

červenou niť ti však žádný z nich nehodí.

Harlej vedle harleje, pach potu a piva.

Ke krajnici stáhněte se, auta neduživá.

Kůže - symbol osobnosti tolik pro ně znamená.

Motorkářům v baru zpívá Magdalena Kožená.