My se s tátou Mydlářem

s katovskou dřinou nepářem.

Řemeslo, to nás tuze baví,

ráno setneme dvě, tři hlavy.

K trhání koňmi zapřáhnem,

lapkům zatneme tipec.

Po obědě se natáhnem

(každý na svůj skřipec).

V masce King - Konga ukrytý

obcházím gorilí výběh.

Jsem jejich příznivec zarytý,

proto jsem do ZOO přiběh´.

Pár zřízenců statných hnalo mne ven v chvatu.

„Kebys bola Moja, robil bych ti Tatu!“

Když nejde Mohamed k Horovi,

líný je udělat krok.

Té jeho lyrice nehoví,

vadí mu Hladový rok.

Tak básník proroka navštíví,

o patro seběhne shora.

„Vítej mi, básníku snaživý.

Chtěl bych být chlap jak Hora!“

Pekař Jan Marhoul tvrdí, že

nejhorší je stav bez díže.

Jsi to ty? Haló, Jácíčku.

Volá tvůj černej otecko.

Ty vozíš ňákou paničku

a děláš jí holku pro všecko?

Slečně Daisy řídím, daddy,

ani den volna v diáři.

S Mrázkovou jezdím na obědy,

po nákupech a k lékaři.

Má krásná červená mikina

s kapucou, kapsou a šňůrkou.

Polila ji Primalexem, dylina.

Prej: Neplač, muchomůrko.

Mikulášovy patálie mne vždycky rozveselí.

Venku je pošmourno a já si čtu den celý.

Upiju čaj a kousnu do perníku.

Kde jsme to přestali, můj milý Koperníku?

V hoře svalů tvrdé zvenčí

křehká duše. Nevěříte?

Že vám to nic neříká?

To Muhammad Ali venčí

(vy chytřejší už to víte)

Muhamada Alíka.

Bavorská kutálka ländlery hraje,

venkovský lid se odvázal.

V Ernstthalu slaví dnes prvního Maye,

prvního, co něco dokázal.

Před pyramidou stáli venku

a všichni chtěli neschopenku.

U Thovta! Došly pijavice.

Skarabů sotva na tři lžíce.

Žabí krev a vosí med.

Podpis: MUDr. Sinuhet.

Jelikož je vážně dobrá v jádru,

Adina mi špachtlí míchá sádru.

Vtom řekla větu, kterou svět

až později měl uslyšet.

Vzkypěl hněv v těle oblém.

Ach, houstne, máme problém!

Dlouhé bílé nohy ráchá v kanálu.

Gondoliér do ouška jí zazpívá.

Nebožtíci křepce lezou z penálů.

Smrt v Benátkách náramně si užívá.

Tak nám zabili krtečka, paní Millerová.

Po vašem muži jdou, tak ať se někam schová.

Pro děti kreslit, jedna strana mince.

Disney si na něj najal Ukrajince.

Když jsem si pravici výpraskem namoh´,

z vděčnosti pozval mě na sachr Masoch.

Chutná snídaně, Mičurine.

Zimní máslovka na chléb s kmínem.

Přejí se ale, ty to víš.

Letní játrovku nezkusíš?

Řehoř Mendel po dni plném studia

potkal cestou domů čtyři embrya.

Když volá embryo „Živijó!“, tak asi něco slaví.

Vědec se nad tím buď jak buď v údivu pozastaví.

„Cvalíku, prosit se nenech!

Pověz nám, co máme v genech.“.

Plavci na Sázavě

v původní sestavě.

To bylo přídavků!

Napiš to, Morávku.

Mathesie, vždyť nejsi tady sám!

Zkroť kručení a poruč útrobám.

Ach, není medicíny.

Znějí mi v celém těle

zpěvy staré číny.

Kung-pao od neděle.

Nu, kniga, eto izkuplenije z truda.

Kníže Myškin si louská Malamuda.

Název ho svojí silou praštil přes nos.

Tušil, že idioti mají přednost.

Koupil jsem kompas od Margaret Mitchell,

nad svojí hloupostí vzteky pak křičel.

Sever proti jihu? Kdeže!

Nalepený vedle ležel.

Nebyla zde však jenom tato svízel.

Západy tři a východ zcela zmizel.

Scullyová je vnadná. Krucifix.

Pro Playboy fotí akty X.

Mulder přibral. Bohužel.

Jeho akty jsou XXL.

Máte krásného kloučka, paní Morseová.

Ta velká kukadla a líčka do nachova.

Už mluví, považte, včera u kočárku

vyslovil tečku a hned po ní čárku.

Šest stupňů severojižně

ostrůvek malý je.

Tam Robinsonka Marie

svůj život smutně dožije

v panenství. Popluj svižně,

nežli je vydá knižně.

Chtíc, abych spal, poprosím Václava Michnu

o jeden Rohypnol, nebo si něco píchnu.

V hospodě Jamajka výčepní obstarožní,

mrtvá i živá, s drobnou vadou kožní.

Je vlastně bez kůže, jsou jí vidět svaly.

Jednou se na ni ptáci sesypali.

Timur a jeho parta pozvali Malaparta:

Pojď mezi nás, ty literáte.

Odkud mě, sakra, kluci znáte?

Já už jsem kaput, kůže stará.

Běžte si, smrádci, pro Gajdara!

Kulhaví poutníci, Čapek a Merle,

jeden jde s hůlkou, druhý má berle.

Věříš, Pepíku, v sílu zázraků?

To je, Roberte, psáno do mraků.

Dalekáť cesta tvá, marné volání.

Madagaskar je z ruky, co tě tam pohání?

Nesluší se chráněné chtít tvory,

tak nevolej: Viléme, Hynku, lori…

Tak už vedou Marqueze

spoutaného v řetězech.

Marně se vzpouzí, zpěčuje a vrtí.

Za kroniku předem ohlášené smrti,

pro tebe, ty zlobo, ty,

čeká 100 roků samoty.

Ve filmu utkal se Rocky,

považte, s Buddenbrooky.

Řezali Stalona, bylo jich přesmíru,

Mann padl do mrákot a mana z vesmíru…

Jak žiješ Normane? Čím dál víc hůře.

Nazí a mrtví. Jsem na prosektuře.

Celý den všude samí nebožtíci.

Kdy asi mám psát Oheň na měsíci???

K majáku, paní Woolfová, na sever, k jihu?

Pro nás, co bloudí, jste prý napsala knihu.

Odpal ty hňupe! Mám dost svého.

Zeptat se zkus třeba Majakovského.

Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát.

„Kde je Mahler?“, volá Bruckner. „To bych věděl rád.“

On je zkrátka titan vždy a v mnohém,

skryt za chlapcovým kouzelným rohem.

Vilém Mrštík knihou mrští.

Holka jedna zatracená, chceš pohádky Andersena?

Pohádku máje denně, klidně hlavu stav si.

Potom ti s bráchou přečteme Rok na vsi.

Zajíc zděšen v mlází přečká,

koroptve skryl mech.

Proč se bojí Myslivečka?

Je to božský Čech.

Vyzvěte zvířectvo, aby se nebálo.

Na plecích nemá zbraň, nese si cemballo.

Michelangelo Buonarotti

tesal z kamene do foroty.

Pro oči zámožných široká nabídka:

„Do každé zahrady malého Davídka“.

Vzpomeň si Matouši na Bibli.

To jsme se s Lukášem vyblbli.

Zbaštili nám to do puntíků, čárek,

včetně těch bludů, co vymyslel si Marek.

Pití mě ničí, není pochyby,

u psychiatra klepal Achab nohou z jasanu.

Pomozte mi, pane, ať s rumem přestanu.

V deliriu zřím bílé velryby.

Flákáme se s Černyševským po nábřeží Něvy.

Co dělat? Toť otázka a nikdo z nás to neví.

Vtom spatříme Makarenka,

běží sněhem jenom v trenkách.

Chtěl vychovávat nezletilou Zinu,

její otec byl pohříchu muž činu.

Měl bych ti, volal, hubu rozmlátit.

To je to tvoje „Začínáme žít“?

Alberto Moravia radí:

Horalka – energie sbalená na cestách.

Po mechu v Boulongském lesíčku

valil de Maupassant Kuličku.

Smál se, jak šlo by jen o pouhý žert.

Chrobáci zvolali sborově: Mérde !

Pánové, chodíte často? Že se ptám.

Co já se v noci naběhám.

Na prostatu jen těžko nalézt léku,

jsme zkrátka děti svého věku.

Psát jsem chtěl a právě used‘.

Promiňte prosím, budu musset…

Lakomec hotov! Šťasten z premiéry

vypouštím moly z jejich moliéry.

Na svrchník sednou, ukousnou si z klop.

Já jim to přeji. Nejsem hmyzantrop.

Unaven, v chůzi usínaje,

klopýtal Mojžíš ze Sinaje.

Měl divný pocit z proběhnuvší schůzky.

Chlap na hoře měl vous a mluvil rusky.

Předá, co dostal,

složenou na půlku

periodickou tabulku.

„Zde by měly kvést růže, Magdaleno!“,

s patosem pravil básník u angreštu.

Bude tu mrkev. Už je vosázeno.

Ty, Pepo, vodpal! Nadbytečnej seš tu.

Ačkoli ctíme Konfucia, kam sahá paměť babičky,

hněte nás vztek, že ve Fu Šanu máme jen domek maličký.

Je tu Mei Ling, Sun Tian chromý, Jin Tchej a Čou Pcha s dvojčaty,

když vidím rodinu stát v šiku, měl bych být asi dojatý.

Jou Sen, Mi Sü, prý strýček, dobrá, ale čí je, to netuší,

stařičká Lu Pching, Pu Ding synek, s Na Liung - svojí švegruší.

Doktore, nevím dál, jak žíti, kostem se vrývá do morku,

když Či Wej, moje první žena, píská si Žlutou ponorku.