Hodinky vyhnance z Elby

kdejaký sběratel chtěl by.

Hodinář tajemný použil zvláštních praktik

a Napoleon když k nim ucho dal,

uslyšel TAK TIK, TAK TIK, TAK TIK,

protože jím on skutečně se stal.

Chodila po houbách, aniž je znala,

prašivka záludná život ji stála.

V hlubokých očích jí vyhasnul plamen,

tak jsem jí postavil náhrobní kámen.

Její smrt přišla tuze kách,

nesu to statečně.

Já budu chodit po špičkách,

ty poznám bezpečně.

Jsi to ty? Haló, Jácíčku.

Volá tvůj černej otecko.

Ty vozíš ňákou paničku

a děláš jí holku pro všecko?

Slečně Daisy řídím, daddy,

ani den volna v diáři.

S Mrázkovou jezdím na obědy,

po nákupech a k lékaři.

Má krásná červená mikina

s kapucou, kapsou a šňůrkou.

Polila ji Primalexem, dylina.

Prej: Neplač, muchomůrko.

Nick Cave and the Bad Seeds,

ten název často mate.

Jako by chudák snad

měl trable se spermatem...

Ač se to nemá, jsem tím známý,

na boku lehám s lolitami.

Ty, které mají svědomí,

Oblomov hravě oblomí.

Pokud nespadnu do průšvihu,

napíšu o tom skvělou knihu.

Chtěl bych chtivě zbavit krajek

náruživou Salmu Hayek.

Místo toho z tepláků

svlékám Božku Nováků.

My, senioři, Nostradame,

tvou pomoc tuze postrádáme.

Co prožili jsme (bylo toho dost),

my totiž dávno zapomněli.

Po tobě bychom proto chtěli:

Hádej nám, prosím, minulost.

Vítězslav seděl smutně na Montmartru.

V své sbírce viděl listovati chátru.

Ten překlad dělal žabožroutský

diletant!

Název zní „Au revoir et croissant“.

Asi si spolu milý Říme,

brzo společně zahoříme.

Kouř bude cítit štiplavý daleko do dálky…

Nero si u mne v trafice kupoval zápalky.

Ať už pan Nexö laskavě doheká,

kontrakce ustaly, miminko třepněte.

Tak máte Dittu – dceru člověka.

Jak chcete kojit, to mi řekněte.

Jak žiješ Normane? Čím dál víc hůře.

Nazí a mrtví. Jsem na prosektuře.

Celý den všude samí nebožtíci.

Kdy asi mám psát Oheň na měsíci???

Neber si, Františku, střevíce z lýčí.

Jsi chabrus na nohy. Tohle tě zničí.

Nepil jsi, nesnídal. Kašleš teď častěji.

Neměl bys courat se lipovou alejí.

Nathánku, synáčku maličký,

to není šarlatové znamení,

co ukazuješ na svém rameni.

Dostal jsi zkrátka spalničky.

Vladimír N. byl skvělý ortoped,

Nejlepší možná, vemte na to jed.

Léčil jen královny, to bylo práce.

Akutní případ, nuže amputace.

Výsledek zná už dnes mnohý:

„Královny nemají nohy“.

Paní Ovidiová Nasová,

po pavlači jde řeč taková,

že vašeho muže nevidět.

Co k tomu chcete povědět?

Koukejte, ještěrka, tam mezi kameny.

To je on. Však víte. Ty jeho proměny.

Přikryjte na zimu Nazima slámou.

Turci se mrazem prý ničí a lámou.

Ať občas někdo z něj sníh zlehka odmete.

On se vám odvděčí. Je to tak, Hikmete?

„Ten dynamit snad nikde neseženu“,

durdil se Nobel v krámě u drogisty.

Ten opáčil mu: Tím si buďte jistý.

Zítra si přijďte. Udělím vám cenu.

Ve Zverimexu pozdrav ponížený.

Krabici živých cvrčků, lze li.

Proteiny pro tři malé ženy.

Chuděry jídlo týden neviděly.

Norberte, radu prostou:

Po tomhle nevyrostou!

Oskar zase nedbal na pořádek,

teď loutky Honzy, strašidel - a nevím co ještě

v zahradě v Cantervillu rozmáčejí deště

než posbírá je zpátky do pohádek...

Agnostici s empiriky hráli vybíjenou.

Prudká rána do ramene. Locke, na viděnou!

Samotářský Nietzsche podával jim míče,

jinak s nimi samozřejmě nesouhlasil v ničem.

Dej tu ruku Holečku

ihned z mého zadečku!

Špatně to snáším,

řeknu to Našim.