Na jeden zátah ve slunečním žáru

šejch ibn Daud přejel přes Saharu.

Vynadal řidiči Rolls - Royce,

facku mu dal - ta sedla!

S omluvou slušnou spokoj se,

poprosil chudáka Hedla.

Točil jsem se Smyczkem kolem šíje,

točil jsem drama i komedie.

Nejlépe však se mi točí

se Strachem - má velké oči.

Vyprávěj, Yvetto. Chcem poznat zpěvačku.

Co muži například? Že jsi šla na dračku?

Nějaký byl tu vždy, laskal a hladil.

V posteli hřáli mě, jen Milan chladil.

Když navštívil ilustrátor Ameriku,

přejel Springsteen bleskurychle po hmatníku.

Je to hit. Do první desítky zamíří.

Born in the USA, pro tebe, malíři.

Stravinského vstřícně vítá publikum,

tak s Petruškou hostujeme v Djakartě.

Pro Indy to asi bude unikum,

až Šustrová začne pindat o Chartě.

Startujem, frajeři!

Herec či herečka?

Držte si klobouky,

přejedem Skopečka.

Základní instinkt tě dovede k úspěchu,

slýchala Sharon Stone od máti.

Vezmi si kalhotky, až půjdeš k výslechu,

pak se vše v dobré obrátí.

Na Bílé hoře Sedláček oře,

zpívá si anglicky, česky jen spoře.

Až bude zoráno, zvláčeno, zaseto,

hned Volka vypřáhne, střihnou si dueto.

Když se čerti žení, když do toho praští,

pazourou čerchmantskou

na bibli satanskou

musejí přísahat,

že v nich soucit není, že jsou plní zášti

a dobrem nezhřeší,

peklíčko vezdejší,

líbezný sirný smrad.

Holky mně nechtějí a múza nepřilétá.

Jarda se má. Zná všecky krásky světa.

Už je doma z porodnice maličký,

u postýlky Sudkové a sudičky.

Ony o tom, co se stane, řeční,

umělci pak toho broučka zvěční.

K ryšounovi s bujným vousem nezajdu už na sklenku.

Mám té ironie po krk. Utekl jsem z Shaw šenku.

Sedící býk nevycházel z týpí,

vzrušen tvořil, dmulo se mu chřípí.

Do březové kůry ryje

noty první symfonie.

Ludwig by měl asi zlost.

Bude s ódou na rudost.

Už jsme s babkou voba v letech,

tak lítáme po marketech.

Jak jdou někde s cenou dolů,

lítáme zvlášť nebo spolu.

Hlavně já mám v tomhle prakci,

dnes jsem dostal Sestru v akci.

V hudbě na svém zůstanu.

V mládí Cream, dnes Smetanu.

U výkladu klenotnictví počká si,

než se s kufry švarný Sharif přiloudá.

Nepokrytě cynicky pak prohlásí:

Z Omara jsem udělala velblouda.

Voliérou, ptačím zpěvem zvonící,

bloumá Ludvík Souček s dlouhou jehlicí.

Pak otevře dvířka, zvednuv páku,

a sleduje cestu slepých ptáků.

Dopsal jsem Hamleta a sklidil kobylince

(mé milé komoň v síni strašně vadí),

vždyť úspěch sklidím i za dánského prince

(za chvíli zase schody zaneřádí).

Sesmolím další vroucný sonet pro ni

(a proto odpouští má láska mému koni).

S knihou se oddával blažené zahálce.

Už ji chtěl odložit. Chtěl, ale marně.

Číst musel dál a dál o víle Amálce

pod hvězdnou oblohou, tam na plechárně.

Dočetl a zvolna vstal.

„Sladký Čtvrtek!“ zašeptal.

Přišly dvě Sibyly do Billy,

tuze se na lidi zlobily.

Nežli je vyvedla ochranka,

řekly jim: Jste hnusná sebranka!

Zlevněné špekáčky a BILLA HEUTE.

Otroci konzumu, zítřka se bojte!

Purpura na plotně a tiché rozjímání,

kouzlo Vánoc z malovaných jesliček.

S cukrovím to básník nijak nepřehání,

neboť má jen sedm malých formiček.

Jak jste ho našel, sire Stanleyi?

Čtenářstvo ptá se stále častěji.

Povím to jednou a již nikdy více:

10,20,30 ... Livingstone v Tanganice.

Krajkové košile hozené v ostřici,

koupou se vesele jezerní básníci.

Když je jim chladno a když dojde dech,

krátí si chvíli vtípky o Scottech.

Nažala jsem kravkám jetel, chystala se dom.

Zrazu ogar s culíkem mňa strašil aikidom.

Marně som já, něščastnica, pomoc čekala.

Kosu mám a vím: Je třeba zabít Seagala.

Cholera jasna na párek Poláků!

To je trest, takové partaje v činžáku.

Sienkiewicz co týden v koupelně potopu.

Potkat ho, syčáka, zadek mu nakopu.

Pruse bych taky zflákal bez pardonu.

V kvartýru svinčík, líheň faraonů.

Dal holubům a pozoroval zetě,

jak hraje skladbu, psanou v Novém světě.

Rytmicky je to jaksi... tento.

Sakulente, Suku, lento!

Denně mám v obýváku binec,

kam vkročím, šlápnu na smolinec.

Mařka se stále hystericky chová,

hrabe se v hlíně z Jáchymova.

Půjdu si zakouřit na balkon.

Ó, bože! Curie eleison.

Když Irwin Shaw jde na procházku k řece,

bere si s sebou pravidelně pecen.

Labutě bijí křídly na poplach:

Poplavte, holky, pro chléb na vodách!

Scullyová je vnadná. Krucifix.

Pro Playboy fotí akty X.

Mulder přibral. Bohužel.

Jeho akty jsou XXL.

Každý den na jiné refýži

marně John autobus vyhlíží.

Autobus proklatý, autobus toulavý

a Steinbeck netuší kde a kdy zastaví...

Stříhali dohola velkého chlapečka.

Samson se jmenoval, frizúru nepřečká.

Na lesklou lebku Dalila nalila

nějakou kolínskou (sakra, ta pálila!).

Až na ty šrámy - hezké.

Maž mezi Pelištejské!

V sobotu večer, v neděli ráno,

stále zde není zaoráno.

Ta osamělost přespolního běžce,

když běží po pás ve vojtěšce...

Bydlí tu někde paní Karolína?

Pro penzi si k nám chodit zapomíná.

Pozdě, pošťáku, tuze pozdě jdete.

Kříž u potoka – tam ji naleznete.

Střídavě, Henryku, ohněm a mečem.

Já vím, že každý vyniká v něčem.

Jiný mrav plodí širý polský kraj.

Řekni, jsi žhář anebo samuraj?

S Garfunkelem Simon -z nudy celí pryč,

nad rozbouřenou vodou hráli spolu bridge.

Hrát ve dvou bridge? A navíc takhle v mokru?

Mohli se v suchu oddávati pokeru.

Denně mi píše ňáká Austenová,

pokaždé stejně – pozdrav a dvě slova.

Rozum a cit, tak hraj si, tvoř a jihni,

velká ryba je zatím potěr v líhni.

Jednou ji chytíš, říká Austenová.

Průhlednej chlap to musí zkoušet znova.

Rozum a cit vždy v dostatečné míře.

Spálený Jan si fouká na puchýře.

Řval Sartre: vězte, není o tom spor,

Camus je marod, prý ho sklátil mor.

Ozval se Camus: Při vší zdvořilosti,

ty zase, Jeane, trpíš nevolností.

Posílám kresbu z Lesbu, bájného ostrova.

Jsme na ní Blanka, Dana, já a neteř švagrova.

Liběna, Nora, Zoe, všechny kromě Slávky.

Ta husa sapfická si nechce sundat plavky.

Spi, Styrone, už dost psaní.

Zanech toho trucování.

Chceš zapálit tento dům?

Libuješ si v divných hrách.

Neodmlouvej rodičům,

hleď ulehnout v temnotách.

Se Schweitzerem Agatha vzala si na zkoušku

desítku úplně mrňavých černoušků.

Ty její zkazky tajem zahalené

způsobily, že prchli z Lambaréné.

Nez takovou tetu, lepší skončit v ghettu.

Ta vražda na Nilu, šílenej brak.

Padáme do Bronxu prodávat crack.

Ďáblové před šestou rozhodně nevstanou,

znaveni, kožichy slepené smetanou.

Bílili čertovu stěnu v horku

a potom celou Daliborku.

Mary Shelley ta hračka uhranula

nápisem: Postav homunkula.

Jak to jen slepit? Zatím nemá šajn.

Pokřtí to jménem Frankenstein.

Tatínek křikl zostra:

Jdi pryč od toho monstra!

S Frankensteinem se ovšem Mary Sheelley

nijak zvlášť dobře nesnášeli.

Poslechla tátu.

Dík inzerátu

prodala kreaturu.

Na fakturu.

Jsem z toho lehounce naměkko,

v salonu visí mi El Greco.

Dal jsem ho asi metr od Slavíčka.

Zachroptí občas,že ho škrtí smyčka.

V ložnici co chvíli ženský hlas zasténá.

Je to tak, Sandová miluje Chopina.

Ty můj polský virtuozi, už mě sice měli mnozí.

Tobě nelze odolat – máš báječný prstoklad.

Připravte operační sál. Skalpel prosím.

Už jsou tu, Frýbová se Stýblovou, tou kozou.

Amputace teď hrozí nohám bosým.

Proč? Mám jen kašel. A nejsem pod narkózou.

Odveďte hetéry,dopijte z karaf vína.

Probuďte toho staříka.Ať mi tu neusíná.

Co ho znám, tak v pravdě hledal slávu,

a teď mi dluží za číši bolehlavu.

V společnosti pana Hyda

přítel Jekyll smutně pajdá.

Jsou jeden? Dva? Možná mnoho.

V noci nevlídné je Soho.

Vyhni se Hydeovi, vrazíš do Jekylla,

lautr to samé, jako Charybda a Scylla.

U Setona na gauči lenoší

dva zcela rozdílní divoši.

Červený jeden, druhý černý zase.

Ten sní o prérii a onen o Mombase.

U Setona způsobně sedí už od mala.

Nikdo však neví proč (s výjimkou Stendhala).

Cirkus SIMMEL, ten nenavštívím brzy.

Ubohý program. U zvěřince nával.

Při artistech jsem jenom pofňukával,

pak zčistajasna s klauny přišly slzy.

Malého Karlíka Schulze

stíhaly ve škole štulce.

Byl zkrátka třídní otloukánek,

modřiny, proražený spánek.

Co bylo synku? Já se zjevím.

Kámen. A bolest. Dál nic nevím.

Skočil si Sabina na malou svačinku.

Než přišel nazpátek, unesli Sabinku.

To byli Římani. Jednali unáhleně.

Vždyť dobrých dvacet let už spíme odděleně.

O myších a lidech těžko psát.

Jednu myš bych však zmínil rád.

Na stole u Johna málem se zbortila.

Voňavá, křupavá,bílá. Pláň tortilla!

When Saint-Saëns marching in,

tak nedělá to vážně žádný hluk.

Introvert? Jistě. Ne však hromotluk,

co hloupě dupe botou bez příčin.

Cestou k spanilé mlynářce si Schubert pískal Pstruha.

Ta ženská je prý jako lusk a marně hledá druha.

Osmou jsem nedokončil, i torzo se dá hrát.

S mlynářkou ovšem dokončím to rád...

Taťuldo můj, z dřeva rytý, svět poznávám jinačí.

Hendrix hraje zuby sólo, než se The Who uráčí.

Věk Vodnáře užijem si, na to vsadím dřeváky,

dám si jointa, bulvy valím na folkové zpěváky.

Na kraťasy vyšil jsem si sluníčka a kytičky,

z Woodstocku tě, táto, zdraví Hurvínek a máničky.

Čtveřice mužů gorilí stavby těla

s bílými spirálkami kolem boltců

tomu starci ostříhala dlouhý vous

a rovněž vlasy byly upraveny;

módní krátká frizúra ztužená gelem.

Omšelý hábit nahradily pracovní kalhoty,

velice pohodlná sbírka kapes

a kostkovaná flanelová košile.

Svatozář i ostatní atributy patronů

zmizely v tříděném odpadu.

Program na ochranu světců

opět zafungoval bezchybně.

Bavičův pes se pyšní zvláštním jménem,

ostrými zuby, dlouhým rodokmenem.

Amorův šíp mne zasahuje zřídka,

však Šípův Amor prokousl mi lýtka.

Stravinského vstřícně vítá publikum,

tak s Petruškou hostujeme v Djakartě.

Pro Indy to asi bude unikum,

až Šustrová začne pindat o Chartě.

Když chce zvládnout virtuózně flamenco,

šetří si hráč prstíky i raménko.

Proto Štěpán Rak by

neměl zkoušet rugby.

Proč bychom se netopili, Šmíde?

Třeba jednou instalatér přijde.

Ty luzné dojmy z dálek!

Od mnichů náramek.

Kalkata, Bombaj, Dillí,

stavby si oblíbili -

Hálek Taj Mahálek

a Šrámek ašrámek.

Nešťastný šafářův tvoreček,

Šafařík drobný, obrozený právě,

a tolik hrdý, že je Čech,

až panslavismus cítí bušit v hlavě.

Zatím si hledí svého,

než potká Palackého.

Párek statných elefantů

čte si Švejka v restaurantu.

Rázem údivem oba vyhrkli:

On je náš člověk, vidíš? To chce kly!

K cirkusu Humberto pospěšte kvaltem,

Bass zpívá gospely hedvábným altem.

V zvěřinci Šaljapin chytá se žlabu:

Kam já se na Edu svým basem hrabu!

Kluci jezovitský,

to mě baví vždycky

u ohýnku z knih si opéct uzenku.

Přilož Koniáši,

soumrak už se snáší,

bez knih bychom zmrzli, holenku.

Budeme spát ve stanu,

máme khaki sutanu,

on se klášter taky občas přejí.

Zapějme si dokola,

než nás znectí Šotola,

tu naši - Dolorosa na kolejích.

Co chystáš Šrámku, až skončí léto?

Drobet si dáchnu. Těš se Kréto.

Hezky se opálím, v moři si zaplavu,

plný sil vrátím se odpočat ke splavu.

Šrámkovi ještě měsíc visí vysoko nad řekou

a kohout řve, do dobré písně má to daleko.

Nechtěj, abych tak časně ráno z vyhřátých peřin lez´,

jinak bys mohl skončit tam, kde zakopán je pes.

Ach, nebuď ze mě, země, zamyšlená.

Jsem pouhý stehlík, co nic neznamená.

Kdybych snad jednou Šolochovem byl,

tak bych tě jistě silně rozrušil.

Tisící noc, šejk otočil se zády

od hovorné a krásné Šahrazády.

Skoro tři roky už se nevyspal

a dívka svou řeč vede dál.

Ještě noc prý bude mlít.

Ještě noc - a bude klid.