Astronom ještě sic trhaně dýchá.

Držíme pietně minutu Tycha.

V masce King - Konga ukrytý

obcházím gorilí výběh.

Jsem jejich příznivec zarytý,

proto jsem do ZOO přiběh´.

Pár zřízenců statných hnalo mne ven v chvatu.

„Kebys bola Moja, robil bych ti Tatu!“

Známého mima k české kytaristce

na lince Praha - Ostrava

posaditi je troufalost.

Nepředstavujte Turbu Lence!

Vír si s letounem pohrává.

S pasažéry to hází dost.

Inspiruji se v manželově díle,

nádobí myje mi zelená Miele.

Bujaře rozlévám z kanystru petrolku.

Hoří, má panenko, narozená včera.

Po šesti raubířích čekal jsem na holku,

a ty jsi první paličova dcera.

Dlouhé bílé nohy ráchá v kanálu.

Gondoliér do ouška jí zazpívá.

Nebožtíci křepce lezou z penálů.

Smrt v Benátkách náramně si užívá.

Díky tobě, drahý Tyrši,

v ramenou jsem nyní širší.

Na slet však nemohu z prostého důvodu.

Už jsem ho prodělal - sletěl jsem ze schodů.

River deep, mountain high,

Tennessee je chudý kraj.

Prostinkou radu tatínkovu:

Sináčku, sekej latynu!

Ike nechápal a proto znovu

sápal se pěstmi na Tinu.

Krajkové košile hozené v ostřici,

koupou se vesele jezerní básníci.

Když je jim chladno a když dojde dech,

krátí si chvíli vtípky o Scottech.

Bojím se, doktore, o svého chlapečka.

V sobotu navečer stoupá mu horečka.

Na vašem místě, paní Travoltová,

léčím ho tak, že pomádu mu schovám.

Hobiti se slezli do altánku.

Tolkien s nimi zkusí simultánku.

Hrajeme o prsten, mně na něm nezáleží,

mám dobrý den a mysl jasnou, svěží.

Každý z vás ať má výhodu dvou věží!

„Jak bylo v disentu?“ zpovídám Hutku.

Mizerně dočista. Ach, ty můj smutku.

Pili jsme z nouze v oněch dnech

s Třešňákem jabčák po litrech.

Jsem inteligentní žena,

zmatená, opuštěná.

Přemítám marně na loďce,

proč nemám s sebou průvodce.

Při plavbě Eufratem nezbyde,

než bloudit bez tebe, Tigride.

Všichni odešli do muzea,

Edward, John i malá Bea

a madame Tussaud, stará dáma,

vánoční stromek zdobí sama.

Rozšafně obchází stříbrnou jedličku,

voskovou figurku na každou větvičku.

Už nikdy plantáže. Konečně jsem doma.

Stýskalo se mi, chaloupko strýčka Toma.

Beton, sklo, dřevo, v každém patře klozet,

strejda si žije na vysoké noze.

Otroku, neraduj se.

Chaloupka Toma Cruise.

Ty vole, vopruz,u němčináře Thürka

dokola furt buď koule nebo čtyrka.

Víš co nám, vole, řek´, sotva si nás vočíh´?

Hodina u vás je hodinou mrtvých očí.

Žádná z knih Marka Twaina

není stejná.

Jen tvoje jsou, milý Drdo,

na jedno brdo.

Záhony v neladu, zarostlé bolševníkem,

po soše Višny plazí se psí víno.

Rádža řve vzteky: Hloupá konkubíno!

Blbá jak tvoje mutra. Story, Spy, Kamasutra.

Proč je tu, k sakru, Thákur zahradníkem?

S Thomasem Hardym neblahé judo.

Zlomíš mi ruku, přestaň ty zrůdo!

Dlouho naživu nezůstanu,

má černý pás a sedm danů.

Jediný, s kým se bojí změřit sílu,

je jistý Tess z D´Aubrevillů.

Fair play se, Hardy, vyplácí.

S úctou Laurel /a lesáci/.

U Dobříše je oprýskaný srub.

Dendrologický schází se tam klub.

Bukowski, Vrba, Javořická Vlasta,

Topola s Dubem často lze tam zastat.

Když do tvorby se dají, listy jim opadají.

Zvlášť Vlasta, když je bez listí,

zpravidla studem znejistí.

6 tuctů koroptví, 5 menších králíků,

2 sluky, jelena – ten bude na řízky,

postarší jezevec ,rodinku kamzíků.

Tak tvoří Turgeněv Lovcovy zápisky.

I ve dnech naprosté bídy

pijeme březnové Idy.

Ty kyselky vozí Wilder z cest,

kolikrát sjezdí devět měst.

Ač mají chuť drcené slídy,

my pijeme březnové Idy.

Anděli, smeť mečem z kapoty

ty neúnavné, hlučné tamburaše!

Na luční harfu hrající Capoty.

Kdo stále má to žbluňkání strun snášet?

Na auto sedlo hejno Trumanů

a mezi takty dělají psí oči.

Když v neděli si vyjet umanu,

naruby mi tu plány pootočí.

S lvicí Elsou korzujeme rovníkovou Afrikou,

spořádaně obcházíme stáda žiraf oklikou.

Podívám se na hodinky a je po výletu.

V šest mám býti s Elsou zpátky v domě Trioletů.

Dlouho jsem z tebe tyl, ó, svérázná ty ženo.

Frakturu způsobit ti, bylo mi znemožněno.

Vedeš si svou a moje plány kazíš.

Teď už to vím - zdí hlavu neprorazíš.

Uřvané borovice. Smrky pod tóninou.

Hajný Trygve soptí po cestě za zvěřinou.

Skončí to někdy? Snad až se stromy zlámou.

Věčně zpívají lesy. Pořád tu samou...

Vystoupí židovka z Toleda,

opálená dohněda.

Árijská dívka má k závisti důvody,

když leze ze Škody.