Na samou špici poezie

dovedl básník svoje dílo.

Rým úderný jak perlík bije,

echo mu srdce roznítilo.

Ve skalách, když se představuje,

tak ozvěna mu pochlebuje:

vrch lidský, vrch lidský...

 


 

Pekař Jan Marhoul tvrdí, že

nejhorší je stav bez díže.

 


   

Na Bílé hoře Sedláček oře,

zpívá si anglicky, česky jen spoře.

Až bude zoráno, zvláčeno, zaseto,

hned Volka vypřáhne, střihnou si dueto.

 


 

Kde byste prožili hezkou chvíli?

Tu otázku jsme položili

v anketě celkem třistakrát.

Jevíčko, Londýn, Cařihrad.

Jen zvrhlík děl břitce:

„U HELENKY V ŘITCE!“.

 


 

V rožmberském kraji

mám už reputaci,

a ti, co mě znají,

rádi se zas vrací.

Zídka kolem zahrádečky,

nízká nebo vysoká.

Metr, ten je pro blbečky,

já to umím od Voka.

 


 

Volantem strhnul jsem vozidlo do smyku,

ze škarpy do cesty skočil král komiků.

Nevidím zhola nic, jenom tříšť bílou,

tři vejce do skla mi hodil vší silou.

 


 

Na svůj věk jsi, milý Sašo, veliký,

a když míváš na tkaničkách uzlíky,

rozvaž je, nesekej a nebuď komický

s tvrzením, že je ten uzlíček „gojdický“.

 


 

Chutná snídaně, Mičurine.

Zimní máslovka na chléb s kmínem.

Přejí se ale, ty to víš.

Letní játrovku nezkusíš?

 


       

Osvícenská tancovačka,

chutě, hoši, na Sorbonu.

Houslista už struny mačká,

slyš prskání heligónu.

Odpadla volenka. Nejsou dámy.

Diderot z Voltaira taneček mámí.

Osvícenská veselice,

dnes se věda nepřemílá.

LaMettrie, skoč pro sklenice

a ty, Rouseau, pro Emila.

 


 

V kavárně na hlavní třídě dělají skvělé pikolo.

Vadí mi, že tam létá hmyz a Romové chodí okolo.

Dnes v dobré kávě útěchu má duše nenalézá,

nejdřív mě bodla včelička a po ní nožem Géza.

 


   

Rozezněl Kurt mechanické piano,

pro zvukovod jatka č.5.

Jindy bývá v Carnegie Hall narváno,

dnes jen Burroughs přišel zaclánět.

Nejprve nedutal a teď už zlobně dutá.

Mechanický pomeranč zasáhl Vonneguta.

 


       

BB a CC plus láhvička beaujolais,

to budou orgie ve staré stodole!

Lollobrigidě volám: Přijdeš, Gino?

Nemůže. S Venturou pokládá lino.

 


 

Škoda lásky, milý pane Vejvodo.

Po uspání podvážu vám chámovod.

 


 

Podej mi, ty můj snílku, plavky na uschnutí,

zvolala hlasně paní Vernová.

Dvacet tisíc mil pod mořem na jedno nadechnutí?

Takhle se zralý muž nechová!

 


 

Uťatá hlava, dar pro Holoferna.

Servilní úsměv, dívko licoměrná.

Jan Křtitel? Judito, tohle jsi zkaňhala!

Co si mám počíti s odřezkem Vaňhala?

 


 

Chtíc, abych spal, poprosím Václava Michnu

o jeden Rohypnol, nebo si něco píchnu.

 


 

Kajícně prosil Vaněk porotce:

Nanejvýš rok na krásné samotce!

 


 

Být dopravním policistou – to chce míru talentu.

Za vzor mladým uchazečům dávám pana Valentu.

Semafor střežil jako vzácný betlém,

pověstný větou: Jdi za zeleným světlem!

 


 

Vincent van Gogh, pantáta Bezoušek,

na AVU propadl potřetí u zkoušek.

„Což to jde, dělat akvarel nasucho?

Škoda, že nelze vás vykrákat za ucho!

 


 

Emil Frída

jména střídá.

S Frídou se těžko umírá,

říkali kluci z Lumíra.

Zkus třeba Jarda Vrchlický.

Nech si to jméno navždycky.

Dej na nás, drahý Vrchlický.

Frída je jméno pro nicky.

 


 

Vincentkou hasil vždycky při sobotě

van Gogh svou velkou žízeň po životě.

Vypil té vody každý den více

a maloval dál svoje slunečnice.

 


   

Zeptal se Nabucco Aidy

co patří do kulajdy.

Teď na to není čas, árii popletu.

Řekla bych, bohužel nemám to v libretu.

Umím jen bujón z kostky.

Raději zeptej se Toscy.

 


   

Zelený lučištník Edgara Wallace

v soutěži pokoušel do čela dostat se.

Vančuro, lepší jsi. To není lichotka.

Prý ti luk půjčila nějaká Dorotka.

 


 

Zelení chytili Lope de Vegu,

utopit snažil se osmáka degu.

To je snad jenom mámení.

Topí ho v Ovčím prameni.

Přestaň z nás dělat pitomce.

Osmákův pramen je za kopcem !

 


 

Ty jsi, Borisi, špatný chovatel.

Králíci pošli ti. Jsou v právu.

Kdykoli měli choutky na jetel,

cpal jsi jim červenou trávu.

V kotci ramlík poslední

u tlamy má pěnu dní.

Zcepení, než se naděješ.

Také mu na hrob napliveš?

 


 

Kukulín, holič v kraji jediný,

do Vrby hučel v době svačiny.

Slíbils mi hostinu, tak splň to přece.

Vytáhni konečně Madlenku z Pece.