Vybízel jsem Hanka Williamse:

„Pojď se nalít. A pak vylijem se“.

Poslepu si malý Stevie zručně Prahu naloví.

Už se těší na další díl „Jak se máte, Wonderovi?“.

Na mítinku ve Wroclavi mnohý divák zakřičel:

Proč se svléká Sergej Bubka? Proč tancuje u tyče?

Před pyramidou stáli venku

a všichni chtěli neschopenku.

U Thovta! Došly pijavice.

Skarabů sotva na tři lžíce.

Žabí krev a vosí med.

Podpis: MUDr. Sinuhet.

Dopsal jsem Hamleta a sklidil kobylince

(mé milé komoň v síni strašně vadí),

vždyť úspěch sklidím i za dánského prince

(za chvíli zase schody zaneřádí).

Sesmolím další vroucný sonet pro ni

(a proto odpouští má láska mému koni).

Snad chutnáš líp, než vypadáš,

a já chci daňčí na guláš.

Adjunkt v mlází vábí:

Pojď na dostřel, Wabi.

Na pódium prodrali se závěsem

Stevie Wonder spolu s Rayem Charlesem.

Tápajíc, nelibě nesou -

dvě malá křídla tu nejsou.

Tak nám zabili krtečka, paní Millerová.

Po vašem muži jdou, tak ať se někam schová.

Pro děti kreslit, jedna strana mince.

Disney si na něj najal Ukrajince.

Neskonal v Tatrách básník mladý,

nebylo těžké hodiny.

On píše dál, leč ke čtenářům

nepřijde veršík jediný.

Pronesl slova, za něž sedí v kleci:

Miluji soudruhy, ty mlčenlivé věci.

Krajkové košile hozené v ostřici,

koupou se vesele jezerní básníci.

Když je jim chladno a když dojde dech,

krátí si chvíli vtípky o Scottech.

Poslechnou, Ábeles, to není košer

s rabínem Weissbergem tahat se o Cher.

Zmuchlané kaftany a rozcuchané brady.

Je starší, než vy dva dohromady!

Rozezněl Kurt mechanické piano,

pro zvukovod jatka č.5.

Jindy bývá v Carnegie Hall narváno,

dnes jen Burroughs přišel zaclánět.

Nejprve nedutal a teď už zlobně dutá.

Mechanický pomeranč zasáhl Vonneguta.

Aristokrat musí míti komorníka.

Jiří tomu svému Golding říká.

Když někde běhá za divnými láskami,

příchozím ve dveřích William oznámí:

Omluvte mou speech. Pán Much být dnes pryč.

Chris Barnard je nežádoucí,

cynický a srdcervoucí.

Muž se srdcem kovboje

chvatně chorobopis mačká.

John Wayne hledí z pokoje

sešitý a na kapačkách.

Snídal druhdy Zikmund Winter mazanec.

Cosi spadlo.

Hle, rozinka sebranec!

Jan Weiss žije v domě o tisíci patrech.

Mansardu zdědil po movitých bratrech.

Pod střechou klidné místo k přemýšlení.

Bohužel v domě výtah zatím není.

Je pěkné kvítko ogar Vilda Faulkner.

Věta, tři stránky, napíše ju a fókne.

Z našej dědiny ať je honem!

Absolone,Absolone…

K majáku, paní Woolfová, na sever, k jihu?

Pro nás, co bloudí, jste prý napsala knihu.

Odpal ty hňupe! Mám dost svého.

Zeptat se zkus třeba Majakovského.

Bruce Willis, Richard Gere, Jeanne-Claude Van Damme,

obsluha v salonu U štěstí dam.

Do půli těla vysvlečení, líčí jim historky z natáčení.

Každý dá jednu dvě do placu, pak je čas na masáž shia tsu.

Výtažkem z jojoby změní jim podoby,

do vlasů tužidlo, na líce šminka,

dámy se tetelí, spropitné cinká.

Tom Wolfe s manželkou,

100 metrů od jejich vily,

najednou zvolnili a pak se zastavili.

Neteče voda? Žehlička vypnuta?

Co světlo? Drahá každičká minuta.

Vtom Tom rázně zavelí:

K domovu pohleď, anděli.

I ve dnech naprosté bídy

pijeme březnové Idy.

Ty kyselky vozí Wilder z cest,

kolikrát sjezdí devět měst.

Ač mají chuť drcené slídy,

my pijeme březnové Idy.

Zelený lučištník Edgara Wallace

v soutěži pokoušel do čela dostat se.

Vančuro, lepší jsi. To není lichotka.

Prý ti luk půjčila nějaká Dorotka.

White prodával sukně z listí,

padnou skvěle, déšť je čistí.

V listopadu pozor, drahá!

Foukne vítr a jste nahá.

Budete k sežrání, Bůh je mi svědek.

Budete k sežrání - od housenek...

Oskar zase nedbal na pořádek,

teď loutky Honzy, strašidel - a nevím co ještě

v zahradě v Cantervillu rozmáčejí deště

než posbírá je zpátky do pohádek...

Born to be Wilde, sluníčko vlídně hřeje.

Svět báječný, obraz Doriana Graye.

Všeho jen do času, za hříchu chvilinku

pošleš De profundis z žaláře v Readingu.

V Porýní má Johann Wolfgang ghetto,

kde mladé Werthery drží neustále.

Kožich jim nutí, když je parné léto,

bederní roušku dá jim na Tři krále.

Při světle louče psaní se vleče.

Longfellow v příšeří vzteky by brečel.

Žárovku mít o síle dvou set Wattů,

za noc by zvládl zvěčnit Hiawathu.

Když posté kreslil kapustnici

a úspěch nikde, spálil skici.

Za moře odplul, znechucený zcela,

tam spatřil polévku od Campbella.

Pár tahů, bílou paspartu,

Andy je králem pop-artu.

Taťuldo můj, z dřeva rytý, svět poznávám jinačí.

Hendrix hraje zuby sólo, než se The Who uráčí.

Věk Vodnáře užijem si, na to vsadím dřeváky,

dám si jointa, bulvy valím na folkové zpěváky.

Na kraťasy vyšil jsem si sluníčka a kytičky,

z Woodstocku tě, táto, zdraví Hurvínek a máničky.